pondělí 29. října 2012

Fitness nákup - Tchibo

Máte rádi kávu? Máte rádi ochucenou kávu? Pak vám doporučím úžasnou podzimní specialitku u Tchiba - mají jablkovou-skořicovou kávu =  BOŽSKÁ MANA!!  Už je to 14 dní, co jsem ji pila a doteď se nemůžu vzpamatovat. Toužím po ní stále, pořád a v každý moment, kdy cítím skořici a jablka... 
     Co vám připomíná vůně jablek a skořice? U mě je to podzim a i zima, Halloween i Vánoce.
Připomíná mi déšť v chladný podzimní den a mě samotnou zachumlanou v dece a čtoucí knihu, knihu o lásce.
     Představím si zasněžené ráno, které se díky krátkým dnům rychle změní ve vánoční večer se skořicovým cukrovím a pečenými jablky....
Miluji tuhle vůni - nemůžu se jí nabažit!

     Ale dnešní článek samozřejmě nemá být o kávě :o) Dnešní článek bude o utrácení úspor :) Jak vidím doplňky na cvičení, tak je jasné, že prasátko se třese strachy před kladívkem v mé ruce, se kterým se blížím k jeho růžovému tělíčku...
     Na(ne)štěstí většinou odolám a pokladnička zůstává netknuta, kdežto peněženka roní slzy jako hrachy, hotové slzavé údolí. Tolik slz jste od peněženky ještě nikdy neviděli. Všude kolem prší barevné papírky s hlavami mocných a chytrých lidí a v mých očích se zračí šílenství...
     Jsem ráda, že tyto pocity se u mě objevují jen tehdy, když se jedná o sport a knihy a dárky pro mé milé a a a  ... žádné a už není :o)

     A co jsem si vlastně koupila?
 ▼Termo kalhoty na běhání 
- když přemýšlím nad sněhem, který se objevil o víkendu, tak je nakoupeno právě včas :o) 
 ▼ Fitness triko s dlouhým rukávem
 ▼ Čepici (nač si ničit ty hezké, když existují tyhle vhodné na sport?) 
Rukavice na běhání (chtěla bych si letos na běžné chození pořídit kožené a v těch běhat nemůžu, že? :o) )
Běžecké ponožky ( k těm nutně potřebuji ještě boty vhodné do zimy :D ) 
Podprsenku na sport (kterou mi v Tchibu vyměnili naprosto bez problémů za menší velikost - a já se seznámila s kávou z úvodu příspěvku) a podkolenky na sport (které hodlám nosit normálně v zimě)
Tento nákup ve mně probouzí touhu 
po cvičení,
po běhání
a po sportu jako takovém!!
Tak hrrrr na něj!! 
Zzdenika

středa 10. října 2012

Jeseníky

7.9.2012 - 15.9.2012
▲▲▲
Žili jsme ve srubu. Sami dva ztraceni vysoko v horách! Děkuji majitelům srubu (kdyby to náhodou četli) za to, že nám umožnili splnit můj sen o dovolené na horách a náš sem o dovolené v klidu a mimo civilizaci.
▲▲▲
Byli jsme dvakrát v Jeseníku (na náměstí před radnicí je tato fontána), protože jíst je třeba a jediné, co se dalo uprostřed září sehnat vysoko v horách bylo pár osamělých hub (které za prvé nejím a za druhé neznám, takže bych nás nejspíš otrávila :D) 
▲▲▲
Hodně jsme se procházeli po okolí, po loukách i po lesích a taky kolem močálů a bažin!! Bububu pozor ať vás pastýř nesvede na scestí a vy neutonete v močálech a mechových jezírkách!!! 
 
▲▲▲
Byli jsme se podívat i u Velkého Mechové Jezírka, které se nachází v národní přírodní rezervaci Rejvíz. Tam jsem byla poprvé, když mi bylo sedm a já byla na svém prvním táboře. Od té doby miluji Jeseníky a miluji i tábory a strašlivě moc ráda se do Jeseníků vracím stále dokola. A pokaždé vidím něco nového :o)
▲▲▲
Kromě obřích vážek (bohužel můj foťák není tak dobrý, aby zachytil vážku v letu...) se na jezírku vyskytoval i pár roztomilých kachniček, které se vůbec nebáli!! Přišli mi roztomilé a srandovní, ale jen do té doby než chrabrá kačena (ženský mají prostě větší kuráž :D) Vylezla na molo a vydala se přímo k nám. Skoro jakoby chtěla, aby jsme ji vzali a udělali si večeři. Bohužel jsme neměli ve srubu zelí a tak jsem kačku i s chotěm nechali svému osudu... (bylo by to poetické, kdyby po nás nepřišla rodinka s malým prckem a nezačala kačky krmit rohlíkem => nebyla to odvaha, ale kačku zjevně naštvalo, že jsme se opovážili přijít na jejich území a nemít se sebou kus žvance pro ně) 
▲▲▲
Faktem zůstává, že všude v okolí se dalo vidět hodně přírodních úkazů, které mi, jakožto lesomilovníkovi, braly dech! Od malých močálků, které se jen tak z ničeho nic vynořily, až po vlhkost vypařující se z kůry stromů, která ve mě navozovala příjemné pocity a touhu zůstat v tomto ráji až do skonání světa! 

Dovolená to byla skvělá a já jsem strašně šťastná, že jsme i přes jisté útrapy jeli, zapomněli, že existuje svět kolem nás a prostě si to užívali... 
A aby jste se necítili ochuzení o blbinky, které dospělí dělají na dovolené - přidávám jednu malou fotku sebe samé :o) 
▼▼▼

pondělí 1. října 2012

Monday is first day

Ahoj lidi!!

      Je pondělí 1. října 2012. Viděla bych to jako čas na velké skutky... Bude to čistý start a vyrazím rychlostí blesku ze startovního bloku. Má trať měří necelých 7 měsíců, což je doba dlouhá až až!!!
     Jako příklad, co vše se dá dokázat uvedu svůj největší pokrok! Po půl roku necvičení z důvodu nemoci (to mi bylo asi 15 let), jsem v září nebyla schopná uběhnout vcelku 400 m, strašně jsem se styděla, před lidmi z oddílu a vůbec celé září bylo velmi rozpačité. ALE neodradilo mě nic z toho! Cesta na trénink mi trvala z domu 1 hodinu a 30 minut, trénink trval 2 hodiny a pak totéž zpátky. Pokud dobře počítám, tak jsem 4x týdně zabrala ze svých odpolední nějaký 5 hodin. To je za měsíc nějakých 80 hodin +- záleží, jak dlouhý je to měsíc. řekla bych, že to už je slušně nabitý koníček).
     V pololetí jsem měla výborné vysvědčení (prvák je vždy snaživý :) ), zimní příprava byla v plném proudu a já jen kvetla. Byla jsem tak strašně šťastná!! Jako nikdy v životě.
      A přišlo jaro. Postava se mi proměnila, ale na váze přitom přibily 3 kila. Kdybych tenkrát věděla, co vím teď, tak bych se tak hloupě nedivila, že? :o) Uběhla jsem v pohodě 6 km. Fakt takový rozdíl? Paráda stačilo mi k tomu období září - duben a já snad nemohla být šťastnější. Jenže jaro znamenalo potíže, oteklo mi koleno. Byla jsem hodně unavená. Nakonec jsem musela odejít...

     Vidíte, né každý konec je šťastný, né každá cesta je správná a já budu vždy už při vzpomínce na těch 9 měsíců mého života šťastná. Bude to pro mě vždy hodně znamenat a budu děkovat, že jsem se díky veslování přestala bát vody, že jsem ochutnala, jak chutná skvělá parta, jak chutná pocit vítězství nad sebou samým a co vše se dá dokázat za pouhých 9 měsíců.
     
     Víte, nechci vám říct, co mám v plánu. Mám strašný strach, že se mi to nepodaří, že to zakřiknu, že se můj cíl bude stále víc vzdalovat a já nedokážu protnout cílovou pásku! Možná vám to řeknu za měsíc. Možná až když budu vědět, jak to dopadlo v cílové rovině. Ale budu tu s vámi - dnes, zítra, za půl roku...

     • Dám vám nahlédnout do mých tréninkových deníčků :o)
     • Přijde mi troufalé, teď o sobě říct, že jsem sportovec. Ale rozhodně můžu říct, že sportuji od malinka (kdy jindy říct od malinka než když to znamená od 3 let :D )
     • Možná vám o sobě povím něco, co ještě nevíte. Ještě uvidím :o)

Tak vám přeji pěkný den a brzy se opět ozvu :o)
Zzdenika