Moje poprvé

V sobotu se TO stalo.
Byl krásný letní večer.
Vánek čechral naše vlasy a příjemně ochlazoval naše rozpálená těla.
Sedm dlouhých let jsem na tu chvíli čekala.
Plánovala jsem ji už čtrnáct dní dopředu a stále nám ji něco kazilo.
Škůdci byli můj bolavý zub, jeho zaneprázdněnost v práci a příliš horké počasí.
Kdo by se chtěl víc potit v takovém horku?
Když už jsme TO chtěli udělat, tak bylo příliš pozdě, byli jsme čerstvě po večeři a nebo dlouho po posledním jídle.
Kdo to kdy viděl podávat dobrý výkon unavený, najedený nebo příliš hladový?
A tak čas utíkal a my byli čím dál nervóznější a chtěli TO mít za sebou.
Věděla jsem, že poprvé to nebývá nic moc, ale přesto jsem se těšila.
Chtěla jsem dokázat, že na to mám a že to dokáži zopakovat znovu.
A znovu.
A znovu.
Až do chvíle, kdy to půjde samo a bude to se sebou přinášet extázi!!
Ale důležitý byl první krok.
Zkusili jsme to přesunout na ráno, ale zase nás někdo vyrušil a bylo třeba problém řešit před naším poprvé.
A tak se TO odkládalo.
Hořeli jsme touhou.
A pak přišla sobota večer.
Kdy je příhodnější den na nové věci než o víkendu?
O víkendu večer, kdy už nikdo neruší a všichni se chystají zasednout k televizím či vyrazit na párty?
Najedli jsme se a dali si hodinu na oddech, aby nám z přemíry nových pohybů nebylo špatně.
A pak se TO stalo.
Bylo kolem čtvrt na devět a my vyrazili.
Chtěli jsme TO ozvláštnit a tak jsme vyrazili ven.
Do přírody.
Na pole.
A pak TO přišlo.
Po dlouhých sedmi letech čekání.
Udělali jsme TO....
.... trvalo to přesně 8 minut a 10 sekund...
jaká krása a ten pocit štěstí, který se nám rozlil do rozpálených těl.
Co víc si přát než přírodu okolo sebe?
Šťastné páry venčící pejsky...
... a cvrčka hrajícího svůj každodenní koncert?
Miluji TO!!!
Miluji, když slyším zem, která mi ubíhá po nohama...
Miluji když vyběhnu a jsem jen já a přítele vůbec nevnímám.
Budu běhat a bude mě to bavit :o)

P.s.: Uběhla jsem 4x cestu z okraje pole do středu => cca 313m x 4 = 1,252 km a to jsem si po prvním úseku myslela, že vracet se budu za půl hodiny až popadnu dech, krokem.... Ještě, že byl se mnou on.
P.p.s.: Dnes dva dny po běhu mě bolí třísla - ať žije nezvyklý pohyb :)