Když po 10 letech na hory, tak aspoň na pořádný...

Ahoj Pupíci :)

Jak si užíváte jarní prázdniny? OK, já žádný jarní prázdniny nemám, i když možná trochu ano.
Sedím si tak na terase před srubem a říkám si, že bych se o tu radost z této chvílie měla podělit i s někým jiným než jen s instagramem a všemi lidmi, kteří tu jsou se mnou (jsem otravná a každýmu vykládám jak jsem ščastná, že jsem na horách).

Na lyžáku se školou jsem byla naposledy v roce 2007 (nebo možná 2005, prostě před dlouhou, dlouho dobou). Ale byly to dva roky po sobě. První jsem se učila na lyžích, druhý na snowboardu... A od té doby nic... Jakože vážně nic, nestála jsem ani na lyžích (ani na vodních), ani na snowboardu (ani na skateboardu). Prostě tento typ radostí mi z života úplně vymizel.

A tak jsem dnes tu, na dovolené, na horách, za odměnu, za práci (#lovemyjob). Sluníčko svítí, azurově modré nebe je takřka na dosah ruky a já pozoruji zasněžené vrcholy hor vypínající v dáli. Sníh se třpytí a slunci je vážně teplo. Cítím ten vnitřní klid, takový jaký jsem už dlouho nepocítila, Jsem tak nějak celkově smířená s životem, se světem a se vším, co se mi v životě děje (jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží)...

Na druhou stranu sedím v tuhle chvíli na terase, místo abych byla na svahu... Ale tak jsem holka šikovná a tak jsem to po těch milion letech prostě přepálila... Mám modré koleno, modrý zadek a nemůžu se podívat doprava, pokud u toho neotočím celým tělem... Jsem prostě talent na sporty a "umím padat", co si budeme vykládat :D

Na hoře na kopci je pro děti udělaná Galská vesnice (ne, nejsem ve Francii, jsem v Rakousku), ale to nic nemění na tom, že jsem z ní byla úplně uchvácená. Panoramix vařící lektvary, Obelix chrápající v posteli a jeho pes Idefix před chatkou. Těmi domečky můžete projíždět na snowbaordu nebo na lyžích a děti se tam učí jezdit. Je to strašně roztomilé.

No nic, dala jsem si s Vámi polední kafčo, a teď se jdu zase učit.

Ve středu mě čekají zkoušky z investic, tak je třeba využít dobu odpočinku efektivně :)

Mějte se famfárově a užívejte poslední chvíle zimy.

Nebo možná první chvíle jara :)

Zzdenika

DEADPOOL (bez spoilerů)

Valentýn je svátkem zamilovaných a tak je jasné, že fanoušci Marvelovek jej musí strávit ve společnosti novinky v podobě šíleného, bláznivého a hlavně nesmrtelného Deadpoola. Předpokládám, že pokud čtete tyto řádky, tak o něm aspoň něco víte, protože jít na film bez aspoň základní znalosti není na Valentýna vhodné, protože to vlastně není (nekecej... Víš, že je) žádná lovestory.

Na film jsem šla s malými obavami v podobě nesouhlasného kroucení hlavou, již nad trailerem. Nicméně nadšení mého milého překonalo nesouhlas a do kina jsem šla bez jakýchkoliv očekávání. A bylo to dobře, povznesla jsem se nad humor, který mi není vlastní a kolegovi jsem v pondělí ráno mohla říct "Ondro, pro mě to má 100% ale pro tebe to bude mít 250%" (lidé jsou různí a humor jim vlastní taky) :)

Je to Deadpool očekávat neočekávané a neočekávat očekávané to k němu prostě patří už z pohledu základní znalosti jeho vzniku superhrdinství (já vím, že to není superhrdina).

Neuvěřitelný progres jsem zaznamenala především v herectví samotného hlavní aktéra v podobě takřka čtyřicetiletého Ryana Reynoldse, kterého jste mohli poznat už před pár lety v konkurenčním vydavatelství DC Comics jakožto Green Laterna. Film, který mě dějem příliš nezaujal a kritika na způsob zpracování se neobešla bez narážek na "animovaný" kostým, od počátku předpokládaný vývoj filmu a jiných poznámek především od předních fanoušku Marvel (takže nic novýho, jen rivalita mezi DC a Marvelem).
Každopádně Ryan byl zajímavý od počátku a stal se jistě snem mnoha dívčích fantazií (ačkoliv Deadpool mu jistojistě natrhne ... kostým??)

Ovšem film, který jsem s ním jako první viděla nebyl komiksový, naopak bych řekla, že to byl film docela nízkorozpočtový. Film Pohřben zaživa se asi nedá lépe vystihnout a to jsem ještě nevěděla, jak je Ryan dobrý herec, protože v rakvi toho prostě moc nepředvedete :D (i když i tom se dá vzhledem k hodnocení filmu spekulovat).

Je to sympaťák, co si budeme povídat...

Článek by se asi mohl jmenovat "opěvná óda na na Ryana Reynoldse" ale to nechceme, chceme aby to byla recenze na Deadpoola, že holky? :)

Podívejme se na nějaká čísla. K dnešnímu dni (20.2.2016) běží film v českých kinech 9 dní za tu dobu si na ČSFD vybojoval titul 33. nejlepší film, 283. nejoblíbenější film a průměrné hodnocení je na 90%. Na IMDB jej hodnotí v tuto chvíli 8,6 body z 10 možných.

Sarkastický, sexistický a vulgární film je prostě Čechům blízký, co si budeme povídat. Jen rodiče by si měli přečíst, o čem film bude a nebo možná jen respektovat hlášení "Nevhodný mládeži do 15 let", pak by se nemuselo stát, že po prvních 10 minutách takříkajíc vynesou svou jednáctiletou ratolest v zubech mimo dosah filmového plátna, jako když slepice hlídá svá kuřata (Zdravím tímto výše zmiňovanou rodinku :D ).

Pokud máte rádi Marvelovky, tak je to něco přesně pro vás a pokud jste to ještě neviděli (to snad žádný fanda Marvelovek nahlas říct nemůže), tak to nechápu, už jste to vidět měli.
A pokud fanda nejste, ale tvrdíte o sobě, že je vám vlastní český humor, tak jděte taky, budete nadšení.
A jestli nejste ani jedno, ale jste holka, tak jděte taky. Ryan má úžasný psí pohled, ostrý humor a je zatraceně sexy ♥ ♥ (to chcete) a vezměte sebou i svého mužského, tomu se to bude líbit určitě :) 

Btw: Nezapomeňte zůstat až do konce titulků :) 

Jak jsem byla poprvé na Crossfitu

Říká se, že nic není, tak horké, jak se uvaří :o) A je to pravda...

     Přijdete do malé tělocvičny a hned se na vás každý usmívá a dobírá si vás (v tomhle jsou chlapi skvělí, mají úžasný přístup k životu, kdežto většina žen skoro všechno bere strašně vážně)

     A tak na vás dolehne pocit - "Tady to prostě bude skvělé!!" :) 

    Jenže pak máte za sebou prvních 5 minut (rozehřátí), pak dalších 7 minut (odhazování medicinbalu) a nakonec dalších šílených 22 minut (WODu při kterém jste dělali dřepy s výskokem, kliky a kettlebell swings, načež následovaly přítahy nohou ve visu a mrtvé tahy)!! 

     A v tu chvíli si říkáte - "Mám já tohle zapotřebí? Vždyť necítím nohy!" (a pro jistotu se podíváte dolů, aby jste se ujistili, že tam ještě jsou a následuje oddechnutí! Jsou tam! :D)

     Už nemůžete a přemýšlíte, jestli tady někde mají hodiny - "Jak dlouho to ještě bude trvat?" - Bohužel (nebo spíš bohudík) hodiny nejsou, pouze velká odpočítávací tabule, která jasně hlásí čas, za který jste odcvičili váš první WOD (workout of the day) = 21:21 celkový čas.

     Trochu si oddechnete, že jste to nakonec zvládli a pak slyšíte něco jako tabata, vzpomenete si, že to má něco společného s intervalovými tréninky a srdce se vám rozbuší a tělo se rozechví - "Ještě jedno rychlé cvičení a srdce mi vyskočí z hrudi!"

     Následně si (skoro) hlasitě oddechnete, protože tabata bude plank na boku a bude se střídat s plankem na druhém boku :) 

     A pak uslyšíte to slovo! Slovo, které probudí vaše smysly. Cítíte, jak se vám tlak mění do normálu. A přesto se vám srdce opět rozbuší!! To slovo je - strečink. Dokázali jste to! Přežili jste první hodinu Crossfitu.

Po těle se vám rozlije pocit euforie a cítíte, jak vaším krevním řečištěm proudí zvýšená hladina endorfinů. Uspokojení, štěstí, radost a... a... a skvělý nápad, že to příště zkusíte znova :) 

No jistě!! To je ono!!! Proto jste sem přišli!! Kvůli pocitu naprostého vyčerpání, který se nádherným způsobem změní v pocit naprostého uspokojení a nesmírné radosti!!! 

     A protože trénink to byl nádherný, tak vám tu přidám i odkazy na konkrétní lidi a konkrétní tělocvičnu :o)

• Rozhovor se zakladateli Brněnského crossfitu - část 1 + část 2

• oficiální stránky Elite Gym Brno

Dnes cítím stehna i zadek, celá záda včetně trapézů....

...mám modřiny na kolenách...

(protože pořádně neumím pánské kliky a tak jsem šla přes kolena)

...z planků mám odřené lokty...

...a ve sprše se mi strhl mozol, který si pěstuji v posilovně :D

ALE JINAK JSEM NAPROSTO ŠŤASTNÁ A DOSLOVA SI DNESKA HOVÍM :o)

Nezapomeňte se alespoň občas PŘEKONAT!

Protože život není o stereotypu a pravidelnosti,

ale o chvílích, které vás překvapí a které vám vyrazí dech!!

Zzdenika

Fitness nákup - Tchibo

Máte rádi kávu? Máte rádi ochucenou kávu? Pak vám doporučím úžasnou podzimní specialitku u Tchiba - mají jablkovou-skořicovou kávu =  BOŽSKÁ MANA!!  Už je to 14 dní, co jsem ji pila a doteď se nemůžu vzpamatovat. Toužím po ní stále, pořád a v každý moment, kdy cítím skořici a jablka... 

     Co vám připomíná vůně jablek a skořice? U mě je to podzim a i zima, Halloween i Vánoce.
Připomíná mi déšť v chladný podzimní den a mě samotnou zachumlanou v dece a čtoucí knihu, knihu o lásce.
     Představím si zasněžené ráno, které se díky krátkým dnům rychle změní ve vánoční večer se skořicovým cukrovím a pečenými jablky....
Miluji tuhle vůni - nemůžu se jí nabažit!

     Ale dnešní článek samozřejmě nemá být o kávě :o) Dnešní článek bude o utrácení úspor :) Jak vidím doplňky na cvičení, tak je jasné, že prasátko se třese strachy před kladívkem v mé ruce, se kterým se blížím k jeho růžovému tělíčku...
     Na(ne)štěstí většinou odolám a pokladnička zůstává netknuta, kdežto peněženka roní slzy jako hrachy, hotové slzavé údolí. Tolik slz jste od peněženky ještě nikdy neviděli. Všude kolem prší barevné papírky s hlavami mocných a chytrých lidí a v mých očích se zračí šílenství...
     Jsem ráda, že tyto pocity se u mě objevují jen tehdy, když se jedná o sport a knihy a dárky pro mé milé a a a  ... žádné a už není :o)

     A co jsem si vlastně koupila?

 ▼Termo kalhoty na běhání 

- když přemýšlím nad sněhem, který se objevil o víkendu, tak je nakoupeno právě včas :o) 

 ▼ Fitness triko s dlouhým rukávem

 ▼ Čepici (nač si ničit ty hezké, když existují tyhle vhodné na sport?) 

Rukavice na běhání (chtěla bych si letos na běžné chození pořídit kožené a v těch běhat nemůžu, že? :o) )

Běžecké ponožky ( k těm nutně potřebuji ještě boty vhodné do zimy :D ) 

Podprsenku na sport (kterou mi v Tchibu vyměnili naprosto bez problémů za menší velikost - a já se seznámila s kávou z úvodu příspěvku) a podkolenky na sport (které hodlám nosit normálně v zimě)

Tento nákup ve mně probouzí touhu 

po cvičení,

po běhání

a po sportu jako takovém!!

Tak hrrrr na něj!! 

Zzdenika

Jizerské Hory

1.6.2012-3.6.2012

Pátek

     Ve 13:05 jsem nasedla do autobusu a jela, jela a pořád jela až do 18:10, kdy jsem vystoupila na autobusovém nádraží v Liberci, přešla na vlakové nádraží a zabrala místa pro mě a holky, které měly během chvíle dorazit vlakem.

     Cesta vlakem byla mírně rozpačitá :D F. jsem neznala a D. taky mlčela… Asi nic divnýho na začátek :o)

Po příjezdu do Hejnic, nás čekala Ž. a přemístily jsme se na místo, které se stalo naším domovem na příští dvě noci :o)

     Vzhledem k tomu, že jsme ani nemrkly a bylo půl osmé, tak jsme se odebraly do společenské místnosti a kecaly. Některé z nás (já a D.) to vydržely až do 2:30

Sobota

     Vstávalo se v 8:00 (aneb ať žije 8 hodinový spánek :D ). Po snídani se vyrazilo na výlet na Ořešník.

     Došlo k měnšímu zdržení, protože někteří lidé jsou dochvilní (předchvilní?:D) a dorazili moc brzo. Ale aspoň nás bylo víc na výlet. Naše dlouhonohá kámoška nasadila vražedné tempo!!! Za chvilku se všichni svlíkali a pili, pili a pili, samozřejmě vodu :o) Na kopcích je nejúžašnější ta odměna v podobě pohledu do krajiny, větru ve vlasech a pocitu, že těď už se půjde jen dolů :D Na Jizerských horách je skvělé, že jsou hodně skalnaté a tak nás na vrcholu čekal malý adrenalinový zážitek v podobě výstupu na skalnatý vrchol, kde jsme udělali milion a jednu fotku.

▲▲▲(v mém případě všechny rozmazané :D)

      Cesta zpátky byla jiná než nahoru a tak jsme kilometr a půl od vrcholu došli k vodopádům.

     Výšlap v číslech: 3h30min -> 12km

     Po obědě se šlo do městečka Libverda, kde je něco co musí potěšit každého cyklistu (no silničáře asi ne-e :D ). Je to Singletrek. Bohužel jediné, co pro vás můžu udělat je dát vám na tento super zážitek je odkaz, protože já kolo nemám a tak jsme s D. šly na výchozí/konečný bod singletreku pěšky a v hospůdce „Obří sud“ jsme si dali dvě orosené Plzně :o)

     Cesta k Sudu byla do kopce a udělaly jsme si procházku po lázeňském parku, takže jsme si je zaloužily :o)

     Cesta zpět, večer grilování a spánek v 00:30

Neděle

     V neděli dopoledne se vyrazilo na Jizeru, cesta na ni byla klidnější a o dost kratší (celkem za 2hodiny jsme ušli 8km). Nahoře nás opět čekal skalní útvar, který jsme zdolaly a udělaly jsme fotky.

     Cesta zpět, doma oběd. Chválím výbronou svíčkou maminky Ž. a její výborný jablečný štrůdl (děkovala jsme, že během vln mám v neděli tak moc sacharidový den :D )

     Cesta domů 14:40-21:19

Bylo to super a děkuji všem zúčastněným a hostitelkám :o)

     Co se jídla týká, tak jsem v pátek měla jídlo spočítané na 100S (dodrženo) v sobotu a v neděli jsem to brala odhadem (protože svíčkovou moc nemusím, tak jsem měla jen maso a racia – bože, já jsem v mase dost vybíravá, ale na tenhle kousek budu myslet ještě aspoň půl roku :D )

     Na druhou stranu výsledek byl skoro 1,5kila dole a to se taky počítá :D :D Co z toho plyne? Že nemá cenu se stresovat z né úplně vydařených dnů a radši si je užít a plnohodně se bavit :o)