Vše se náhle zdá tolik nedůležité

Byla to věrná a hlavně celoživotní láska, bohužel netrvala celý můj život, pouze celý jeho život. Vždycky ho budu milovat a s láskou na něj vzpomínat. Neumím si představit, že by ho někdy někdo mohl nahradit.

Bylo mi 14, když se objevil v mém životě a já s ním strávila celé léto, za které jsem ho naučila chodit ven a poslouchat základní povely.

Zažili jsme spolu spoustu věcí, o některých jsem vám i řekla - Vzpomínka na nečekané řádění na sněhu nebo, když jsem se o něj strašně bála protože byl nemocný.

Ale on se uzdravil a všechno zvládl. Věděli jsme, že už špatně vidí, že skoro neslyší, i to že je velký pes a bude mu na jaře 13 let. Nikdo nás, ale nepřipravil, že mu třináct už nebude.

Prožila jsem si s ním svou i jeho pubertu a dvakrát jsem se od něj odstěhovala, protože na bytech, kde jsem bydlela a bydlím se mnou být nemohl...

Na tu bolest Vás nikdo nepřipraví a nikdo Vám s ní nepomůže.

A tak jsem prostě v neděli v noci o něj přišla a jedinou útěchou mi může být, že snad moc netrpěl. Pořád tomu nemůžu uvěřit, chci aby se vrátil a já mohla zabořit ruce do jeho hebkého kožíšku a dát mu pusu na jeho boxérovské čelíčko a poňuhňat mu ouška, tak jak to měl rád jen on a jak jsem to uměla jen já...

Miluju tě a vždy budu...